pátek 19. května 2017

A co takhle celý dny děláte?

No co by, šunky si válíme. Aneb článek o prdu, ze kterého jsem uhňoucala kuličku o mnoha řádcích.

Náš den začíná úderem čtvrté, kdy mě budí Pepíčkovo domáhání se noční svačinky. Trochu zmateně vstávám a mířím do kuchyně. Tonda už se taky probudil a dává mi hlasitě najevo, že bych měla hejbnout zadkem. Voda v termosce má naštěstí takakorátní teplotu, šup do každý flaši šest odměrek a můžeme servírovat, pánové! Hltají jako blázni, já si jen připravím novou vodu na ráno a ulehám a poslouchám ty noční žrouty. Až zazní poslední mlasknutí, můžu klíďo píďo usnout taky, dneska to byl nějakej fofr...

Před šestou se Toník budí, chvátám tedy rychle k jeho loži, ať nevzbudí  bráchu, lovím ho a beru si ho k sobě, abych ho přemluvila ještě k chvilce spánku. Po tom, co mi chvíli šťourá oči a chce urvat nos, se nechá ukecat a ještě dospáváme. V sedm zvoní přítelův budík, takže už je asi po všech fázích a vstává se. Budí se i Pepča. Aaaaa dneska to vypadá slibně, žádný velký řev hned od rána, ale oba prďolové jsou vysmátí od ucha k uchu. Nadšeně pozorují tátovo kmitání kolem postele a bezzubými úsměvy se s ním loučí.

My zůstáváme v pelechu a hrajeme si s včelými medvídky. Kluci se na ně chechtají jak pominutí. Prvotní zakoukání mezi miminy a plyšáky se ovšem záhy rozplyne a radši si mezi s sebou přátelsky rvou vlasy nebo snaží urvat co největší kus bratrova ucha.

Následuje klasika, přebalovačka, nějaká ta rvačka o dudlíky nebo cokoliv, z čeho má zrovna druhý radost... Prchám do kuchyně připravit ranní mlečnou dávku a taky něco k snědku pro sebe. Kafe, džus, jogurt a mrkvové rohlíčky s povidly, co jsem včera upekla. Po snídani panuje dobrá nálada už jen chvíli. Musím se snažit a víc kravit, abych náročné diváky pobavila. Co je však moc nepotěší je  další etýda v podobě pobíhání po bytě s vysavačem. Nejsou zrovna fandové uklízení, zvlášť tak hlučného. To šůrování je nějak zmohlo a vypadá to na dopoledního šlofíka. Uaaa, oblíbená část dne. Tak hejbu zadkem, ať vše stihnu. Loupu řepy, brambory a pórek jako divá, ať má zvěř co spást k obědu. Rovnou na sporák šoupnu i večeři - bude špenátová s vločkama a fenyklem. Pro mě nezbývá čas na nějaký velký vyvařovaní, dojím zbytky kuřete, rýže a nějaké zeleniny. Snažím se využít ještě volných minut a pouštím se do odbordelení koupelny. Tonda se probouzí, zavaluji ho teda postupně hračkama, abych ukradla ještě pár chvil a dohnala úklid i ve zbytku domácnosti. Má pochopení, ti mí kluci zlatí. Finišuju  a za odměnu hned servíruju dopolední ovocnou sváču.

Je půl jedenácté a je čas na hraní. Raubíři se plazí po zemi a okusují, co jim přijde pod ruce. A že se zatím umí pohybovat jen dozadu, vždycky se jim povede zapíďalkovat na nějaké místo, odkud je ustavičně lovím. Mezi tím odbíhám mixnout večeři i oběd a zase zpět stavět věž z kelímků.. Zhltnu si svůj splácaný oběd. Nutnost přebalení se line místností. A už táhne na půl jednou a nese čaj a řepový oběd. Po řepě je téměř vždy nevyhnutelné změnit outfit. Dnešní OOTD se sestává z apartních polodupaček a tmavších, alespoň trochu skvrnuvzorných bodyček. Je čas ocumlat pár hraček a tak vůbec celý ten byt zanést trochou slin. Háďáta se míhají po podlaze a hledat bych je mohla klidně jen podle mokré čáry, kterou po sobě jako slimáci zanechávají. Pár hysteráků kterak nutně potřebuju bráchovu hračku/ řápnul jsem se o podlahu/ nebo prostě jsem zklamanej světem a je čas na dalšího šlofíka. Tentokrát čeká balkonové lože, nachystám fusaky do kočáru, který tu trvale zaparkoval, prďochy navleču do chlupatých overalů, ať mi neofouknou a alou na vzduch. Počáteční ofrky po pár pohoupáních střídá spokojené usínání. Juchů podruhé. 

Uvařím si oslavné kafe a uskrávám ho na balkoně s výhledem na děti, co se tím spánkem stali úúúúúplně nejroztomilejšími na světě. Nene, tihle andílci přece nikdy nezlobí. Konec lelkování, kuchyň zběsile volá po vřelém pohlazení hadrou a trouba po trochu drsnějším výprasku kartáčkem. Ještě nachystám nějakou fofrovou véču, protože zkušenost praví, že později nebude na vyvařování čas. Odbydeme se asi studenou véčou, rozhodla jsem. Připravím teda jen pomazánku a zeleninový salát. 

Od krájení okurky mě vyruší divné zvuky. "Šmarja, on se tam snad dusí nebo co".... Letím na balkon a ne, žádné přidušené dítě. Pepíček se chláme na celé kolo Toníkovi do obličeje. No tak alou ven, vy džoukaři. No vida, půl čtvrté - čas na sváču. Dneska je jogurtí den. Mixérem proženu jablko s banánem, míchnu s bílým jogurtem a nesu hladovým krkům, které se po mě tak nedočkavě natahují, že ani nestačím tomu hladovému tempu. Utřít papuli, zadky do suchého a zase plížením plazením vzad. Škoda že ta vysmátá nálada pomalu odchází a někdo mi jak mávnutím proutku vyměnil ta rozkošná miminka v uřvaná satáňata. Nechtějí nic. Kromě toho skákat mi po hlavě, vyrvat mi oči z důlků nebo krákat bratra za vlasy. Zpívám, houpu, skáču, povolávám do zbraně blikající a zpívající hračky, dudlíky i všechny svaté. Jak slastně zní to odmykání dveří. Klika cvakla, táta vchází do dveří.... Mláďata radostně natahují ručky a já házím zhroucené výrazy. Vysvobození v podobě cournutí okolím přijde víc než vhod. Tonda usíná, Pepča klimbá. Sice chvíli špačkuju, že je nemůžeme nechat usnout, sic nás čeká dlouhá noc, ale jsem ráda za chvíli ticha. Usedáme na lavičku a chvíli slastně čumím do blba. Couráme se ulicemi a ozývá se starý dobrý Pepča, co vlastně nesnáší kočárek. Chvíli ho ukecáváme, ale měknu a poslední kopeček před domem toho zvědavce radši nesu. 

A je něco po šesté. Užíváme si, že jsme spolu, takže nějaké ty džouky typu prdění na břicho, letadla nebo "dělám, že ti sežeru nohu" se setkávájí s úspěchem. Nechám ty tři pinďoury radostně blbnout a chystám pro všechny příslušné večeře. Po tom, co je všichni tak nějak na etapy slupneme, přichystám usínací mlíčka a pomalu napouštíme koupel. Naháči dávají celému baráku najevo, že mají dost nervy, ale ve vodě všechno naštvání odplouvá. Radostně cákají, vískají a čůrají všude kolem. Pýža, plíny, sudocrem, načesaní kohouti, poslendí prdění na břicho, pusa a hají každý do své. Nenechají se ani pořádně přikrýt a už se dožadují lahve. Netrpělivě hltají. Chtělo by to ještě ten správný hepyend v podobě klimbnutí do říše snové, ale bohužel. Z postýlek vykukují zvědavé hlavičky, co by se rádi podívali, co je na večerním programu dne. No dobře, pojďte k nám chásko nespavá. Chvíli mají snahu se poprat, vřískat a názorně předvést, co všechno v posledních hodinách pozřeli. Ale po pár vyzvracených skvrnách na prostěradle nakonec usínají něco před desátou v naší posteli , takže OPATRNĚ přenášíme časované bomby do postýlek Čas na oslavný taneček, padnout a vydat se vstříc novému dni.




A závěr? Já nevím, jak to celé zhodnotit. Jsou dny, kdy odpočítávám minuty do uložení k večernímu spánku, někdy to zas uteče, ani nevím jak. Bývám zbitá jako pes a taky šťastná jako blecha. A tak to asi má být, ne? :-)

Jen fakticky nechápu, kdo to mohl dočíst. Snad jedině by byl někdo hrozně dlouho na záchodě a neměl s sebou jiný čtivo. Nebo třeba někdo lačnící po senzaci zjištěním toho, jakou ona to s těma dvěma musí mít pakárnu. Tak jako tak, pokud váš zrak doputoval až sem, srdečně vám gratuluju. Už budu končit, slibuju. Dopila jsem totiž svou múzovskou sklenku vína a mažu rychle do vany. Zítra budu asi zase žádaná čil

4 komentáře:

  1. Ahoj Terko, tak já jsem to dočetla a tím tvým humorným jazykem se slušně pobavila :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeee tak to mam radost :-)

      Vymazat
    2. Ja docitam az do konce taky...beru to jako manual k tomu, co mne v rijnu taky čeká...jen s rozdílem 10ti let mezi námi a s vědomím toho ze vim,ze jsou v brise háďata dvě :-)
      Čte se to samo a jedním dechem...tedy,teď ještě:-))

      Vymazat
    3. Jeee super, rijnovy termin je nejlepsi :-D tak tfuj tfuj tfujz at je vse jak ma byt :-)

      Vymazat