úterý 3. ledna 2017

To byl porod

To jsem takhle jednou počůrala těhotenský test. A ejhle. Dvě čárky. Tyyyvogo, budeme rodina. Budeme tři. Teda takhle to aspoň celé těhotenství vypadalo. Doktor ukazoval jednu fazoli, co má jednu hlavu a dvě nohy. A vypadá to na kluka. Tak paráda, bude to Toník. Týdny plynou, že nebýt chytré aplikace, co mi každý týden hlásí, kolikátý že už vlastně je a co nového tomu prďolovi v břiše už zase vyrostlo, tak to ani nestačím počítat. Pupek teda pomalu začíná nabývat obřích, až "obřejších" rozměrů, ale to nikomu divné není. Teda z těch povolaných. Jinak v okolí se našlo odborníků na slovo vzatých požehnaně. "To je pupek, to musí být snad dvojčata!". Dobře, to možná slýchá kdejaká těhotná, co není zrovna výjimkou vypadající, že se jen tak trochu přežrala. 

A už už se nachýlil předpovězený čas porodu. Až po týdnu navrch se věci daly do pochodu. I když poučena z předporodního schůzování v porodnici jsem nevěřila, že ty bolesti opakující se hned po dvou minutách věstí porod. Přece prvorodičky hekají doma několik hodin, pak ještě půl dne v porodnici. Můj milý chce okamžitě vyrazit, ale to přece ještě chvíli vydržím, ať nevypadám jak nějaká hysterka přecitlivělá. A ještě jsem přemýšlela, co půjdu za chvíli vařit k nedělnímu obědu. Až když jsem teda asi po hodině bolestí ječela tak, že sousedům museli v kredenci hrnečky nadskakovat, uznala jsem, že teda už asi možná přece jen vyrazíme. No a neb jsem nechtěla na porodním sále dlouho zaclánět a zdržovat místní personál, tak pomalu za půl hodiny bylo hotovo. I s malým přídavkem. 

Samotný porod byl vážně jako scéna z nějakýho připitomělýho filmu. To si tak rodím, rodím, až porodím. Dítě má pinďoura i to ostatní tam, kde má mít, takže "čau Tondo". Všichni se radují a už pomalu uklízí. Já však toho rození nemám dost a ptám se, jestli mám v tom nutkání na přídavek pokračovat. Údiv střídá zděšení. Doktoři přibíhají zpět a dokonce sem s nějakými novými stroji a vehikly objevují nové tváře. Chvíli zjišťují, jestli v tom břiše nemám velkou porci chleba s máslem od snídaně nebo vzdouvající se močák. Ba ne, to bych nemohla čůrat měsíce. Někdo vykřikne: "je tam ještě jedno!". Mám to celé takové v mlze. Najednou totiž v místnosti řve už druhý díte s pinďourem. No tak tohle jsem teda opravdu nečekal, dámy a pánové. Kouknu se na toho už dvojitýho fotra a jen se smějeme. Jako ty vole, najednou máme dva kluky. 

Pak už jen pořešit pár formalitek. Třeba jak se sakra ten druhej kluk bude jmenovat. My, co vybírali jméno měsíce a nemohli se pro žádné rozhodnout, jsme museli během pár minut vybrat jméno další a nové. Dobrá tedy, kluku, budeš Pepíček. A máš to. A zkus si jednou stěžovat, až budeš velkej. S tím jdi za tátou, já byla na hormonální horský dráze a mimo smysly :-)

A jak že se všichni do našeho malýho bytu vejdeme? Co by ne, vždyť ty mimina mají oba něco přes tři kila a měří skoro půl metru, takže jsou úplně skladný. Jen kočár budeme muset trochu přifouknout... A jak se sakra dvě mimina kojí? 

Docela bych chtěla být malou muškou a pozorovat výrazy našich blízkých, když jim ten můj mužský oznamoval, jak velká jsme najednou rodina. Nejmíň polovina si nejdřív myslela, že si dělá šoufky - není divu, bylo by mu to podobný. Nechápali ale, proč pro jeden blbý vtip krade v porodnici cizí dítě. No ale beze srandy, fakt jsou oba naši. I když sem si připadala jako v solidním rauši, fakt myslím, že mi je tam nikdo nepodstrčil...

A taková obyčejná neděle byla pomalu u konce. Novopečeného tátu čekal úkol ze všech nejzodpovědnější. Postarat se o pevné zdraví a dobrý prospěch obou potomků. Svolat co nejvíce pomocníků a společnými silami pořádně zapít tu dvojitou radost. 

A já pěkně vykulená čumím do stropu a ještě mi to pořádně nedochází. I když už se ani tak nebojím jako ty předcházející měsíce. Pořád se směju. Divný, protože jsem se ani epiduralu nestihla dočkat. Takže žádný drogy, to asi jen ty mámovský hormony. Což je teda asi slušnej matroš :-)

9. října 2016

Fotka uživatele Miroslav Siegert.

11 komentářů:

  1. Naprosto neuvěřitelný. Krásní kluci to jsou!

    OdpovědětSmazat
  2. Terezko, doufám že v blogování budeš pokračovat, dost jsem se nad Tvým článkem pobavila :D .. Sleduju Tě na instagramu a jak jsem viděla že máte dvojčátka, byla jsem jednou z těch, která čuměla jak puk. Doufám, že já tam mám jenom jedno miminko :D ... Hlavně ať jsou kluci zdraví a dělají Vám jenom radost! :) Jsou úžasní :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dekujeme :-) tak to gratuluju, kdy to bude az to bude? :-)

      Smazat
    2. Moc děkuju :) Z kraje dubna :)

      Smazat
  3. Neuvěřitelný,fakt.. jen piš dál:-)

    OdpovědětSmazat
  4. Když jsem ráno na Instagramu zjistila, že sis založila nový blog, měla jsem véélkoou radost - měla jsem totiž ráda už ten Tvůj starý.
    A hned u prvního článku jsem se dost pobavila!
    Píšeš skvěle, kluci jsou krásní, takže piš v každém případě dál!!:-)

    OdpovědětSmazat
  5. Je skvělé, že zase píšeš :) miminko(a) bylo plánované? :)

    OdpovědětSmazat
  6. Terezko, to je fakt jako z nějaké americké komedie. :-D Hlavně ať kluci prospívají a těším se na další články!

    Http://www.obycejny-blog.blogspot.com

    OdpovědětSmazat
  7. To vážne žiaden lekár nevidel to druhé bábo? To je ako možné ??? ��������

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vazne ne :-) To nevim, to uz mi nikdo rict nedokaze

      Smazat