úterý 17. ledna 2017

Nejsi v tom sama

Na těhotenství a mateřství je skvělé, že na to ženština sama nezůstane. To máte zploditele, zplozence... A hlavně to obecenstvo. Tak jako se chce chuděře těhotné často čůrat, tak okolí cítí stejně nutkavou potřebu se ke všemu vyjádřit. Pravda, s bubnem nebo více či méně řvoucím dítětem lze proklouznot mezi lidmi bez povšimnutí jen s těží.

Když jsem byla na počátku celého toho procesu výroby potomstva, každé ráno jsem bedlivě pozorovala, jestli už ten břuch povyrostl. A hrdě se nosila s tím pidi pupíkem, o kterém jsem si bláhově myslela, že mluví za vše. Pfffff, chacháá. Spíš jsem působila mírně přežraně nebo jako s týdenní zácpou. A tak jsem v tomto nevinném období vyvázla skoro bez rad.

Takže jsem se ze všeho těšila, až přestanu vypadat jako pouze tlustá a konečně začne světu docházet, že jsem v tom. Nevím, co jsem čekala. Pouhé uznalé poplácání po zádech by možná stačilo. Zírat na tu vzdouvající se vanu a rozdávat moudra - díky, to už nemuselo bejt.


Když už mi dělalo problém ostříhat si nehty na nohách, tak to byl ten správný čas připravit se na zájem okolí. Pravda, můj pupek se rozrostl do větších rozměrů. Taky jsem to značně ořvala, že zůstanu už nadosmrti vorvaněm. Jooo, vědět, že tam vlastně tahám vorvaňata dvě, možná tolik nefňukám. Ale tak chápu, že tak veliké břicho dává právo kolemjdoucím na zírání, otočení, rádoby tajné špitání, nejaplné hlasité poznámky či ty kýžené a tolik potřebné poznatky a rady. 

Ještě jsem ani neviděla cílovou rovinku a slovo porod si ještě vůbec nepřipouštěla a už mi byl tolika neznámými lidmi predikován snad na následujících pár hodin. 

"Mladá paní, vy jste na rozsypání!"
"No vám to ale sluší, to bude kluk jak buk."
"Takhle ukázkově špičatý břicho - no to je jasnýýý, to je chlapeček, že jo Máňo!"
"Jéééé, to bříško už je krásné dole - no ten bude každou chvíli na světě."
"Panejo, to je břicho, tam musí být dvě! Takový měla moje švagrová z šestnáctýho kolene od nevlastního bratrance a ta má teda dva pořádný macky."

A moje nejoblíbenější: "jéééé porod, tak to ti nezávidím".

Toť takový malý vejcuc připomínek kolemjdoucích. Pak to přijde, dítě se vyskytne, ale okolí se stále zapojuje a vyjadřuje. Ale ať nevypadám jako hnidopich a věčný rejsnil - je to často moc milé, že potkávám babičky i mnohé jiné, kteří nadšeně nakukují a vinšují dobrého zdraví a hojného růstu. S takovými přáními se kluci za chvíli nevejdou ani do futer a o rýmu nezakopnou (ťukťukťuk). Mámou ještě nejsem ani tak dostatečně dlouhou dobu, abych mohla zlehčovat a ofrňovat se nad moudry ostatních. Zatím mi bohatě stačí takové to malé "bububu", kterými jsme častováni. Že šestinedělí bude fuška, jooo a ještě dvojmo. Když už toto temné a obávané období překlenete a vyváznete zcela nečekaně živí a relativně při smyslech, hned jsou další milníky, kterých je třeba se obávat. Až začnou prchat, lozit a nedejbože chodit do školy. Jedno je jisté. O starosti nebude nouze, praví všichni.To mě celé trochu štve a mrzí. Já si hodlám každého období užít. Ale zároveň se nechci nervovat tím, co bude. Protože nějak bude. A bude to fajn. To vím :-) 

Hešteg moudra na počkání.

Díky za přečtení a těším se, že se podělíte o to, čím vás vysírali ostatní :-) 

11 komentářů:

  1. Úplně mi mluvíš z duše :) kolikrát jsem si během těhotenství říkala, že bych si ty svoje odpovědi mohla nahrát a pouštět je na potkání, protože to bylo pořád dokola :) a ty inteligentní rady po porodu.. To pláče kvůli prdíkům! Za tu větu bych už asi střílela :) ne milá tchyně..protože jí držíš jak pytel brambor :) ach jo..:) takže asi tak :D

    OdpovědětSmazat
  2. Nejvíc vtipnej je ten tvůj instagram, kór tahle fotka :-D Jak sis dělala srandu, že ti všichni říkají, jak to musí být dvojčata.. A ty že spíš malej slon.. Jsem si říkala, že teda fakt velký panděro. A za pár dní fotka a ní dva kulíšci :-D
    Ovšem vypadáš sakra dobře, na to, že si nedávno porodila a ještě ke všemu hned dvakrát... :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. nemela jsem verit doktorum,ale radsi pani pruvodci ve vlaku :-D

      Smazat
  3. Chápu, že ti rady mohou vadit. Já jsem za ně byla docela vděčná, protože jsem byla z toho všeho tak nějak mimo a v šoku. Bylo to pro mne těžké období. Na tobě se mi líbí, s jakou lehkostí to bereš a jak si to užíváš. To je třeba pro mne nepochopitelné. Já jsem ráda, že to mám za sebou.

    OdpovědětSmazat
  4. Chápu, že ti rady mohou vadit. Já jsem za ně byla docela vděčná, protože jsem byla z toho všeho tak nějak mimo a v šoku. Bylo to pro mne těžké období. Na tobě se mi líbí, s jakou lehkostí to bereš a jak si to užíváš. To je třeba pro mne nepochopitelné. Já jsem ráda, že to mám za sebou.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Rady mi nevadi,za ty jsem i rada :-) spis me vadi takove to straseni - snazim se si to nejak nebrat,ale nekdy mi to vrta a to nechci, chci se na vsechno tesit. Dekuju a tesime se,ze za nami zase prijedes :-)

      Smazat
  5. Člověk si to nechce připouštět, ale v každém šprochu pravdy trochu, že.... Ne Terezko, řiď se hlavně instinktem a bude to dobrý. Nepochybuju o tom, že to zvládneš. ;)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. O tom vubec nepochybuju,ze maji recht,ze to bude asi tezky,to je jasny,ale nevim,proc by to melo byt o tom se bat a byt strasen - i kdyz to tak treba nemysli... a stejne to pak kazdy zvladne,at se boji nebo ne,jen si pak muze vybrat,jestli bude predavat strasici stafetu nebo ne :-D

      Smazat
  6. Jsem v půlce těhotenství a pořád je mi dost zle, zvracím a tak... Ale břicho na mě vidět není, takže to ví jen ti zasvěcení. Co mě ale teda zvedlo ze židle, byla otázka mé kamarádky (už maminky): Tobě je zle? Mi nebylo... A jaké to je? ..........no jaké asi :D :D :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak at je druha pulka lepsi teda:-) i co se poznamek tyce :-D

      Smazat